pondělí 28. prosince 2009

Krkavčení po X-té

Už dlouho se tu nic nepsalo, možná proto, že se až tak moc nedělo. Nic vyjmečného se neděje stále, občas zajdem na Krkavku, občas se daří, nebo taky ne. Například 20.12. se při -15 stupních snad ani dařit nemohlo, prostě den blbec. Byli jsem tam v neděli i pondělí (28.-29.) a dařilo se, no tak něco napíšu. V neděli jsme byli jen ve dvou, o to více je naše dvojka úderná. Já a Pavel, oba slušně nemotivovaní, jelikož jsme od Ježíška dostali nový vercajk. Já pikliky Nomicy a Pavel mačkolezečky Ravletiky, hurá to vyzkůšať. Klasický postup, rozlez v Pastech, což už dýl je reálný cíl Pavla a tak ho do toho ženu na prvním, kráčí si tim směle až pod střechu a když ji přelejzá, tak se prostě nehecne, jen zahlásí ať doberu a zas z toho nic neni. To je uličník, stačilo by si zařvat, hecnout se a bylo by to, jenže to on né. Ale slibuje, že to druhej den přeleze, že to cejtí, tak schválně. Já hned do druhý cesty nabíhám do Krkavčí matky, v který mi ještě z minula visej presky. Minule jsem ani pořádně nezkrokoval začátek, jen jsem si tak nějak našel chytíky, za co by to mohlo jít...lezu, zkoušim je, dřžej, jde to a první, pro mě nejnepříjemnější část je za mnou. Herdek, ani tomu nechci věřit a tak nějak si říkám, že to zkusim co to dá, prostě do totálního odpadnutí. A tak lezu, sklepávám, řvu, lezu a tak furt dokola až už mi přijde, že pořád jen řvu a najednou jsem se doklepal až ke štandu "Matky" original. No tak když jsem tady, tak zkusim posklepat a dolízt to i s prodloužením do horní stěnky. Jo, klaplo to a Krkavčí matka extension M11- (asi:) je přelezena, kdo by neměl radost. Už se jen tréninkově dovytahat v "Pro sebe", "Dlouhý ruce" a vysbírat presky v "Matce" a dom, zítra je taky den. Je pondělí, pracovní den a my s Pavlem jdem taky do práce, těžká práce drytoolistů. Dnes po dlouhé době přijeli i mistři tohoto oboru...Majzlíci. Nacvakám Pasti a Pavel jde hned na věc. Včera slíbil, že to dneska padne,tak schválně. No a jak řekl, tak udělal, i když nad hranou chvíli vypadal, že se mu zas moc nechce,ale nakonec jsme ho překecali a udělal nám, sobě asi taky, tu radost, že to přelezl. Takže Pavel si odškrtává první drytoolovou cestu na kusovku a to Soukromé pasti M8+, což je super motivace a impuls do odškrtů dalších. Navíc má den po té narozky,super dárek si nadělil. Myslim, že nebude dlouho trvat a Cesta pro sebe M9 padne taky. Majzlík nám tvrdí, jak je slabej a že to nejde a že než někam pojede do zahraničí, že se musí zlepšit. Pak tam pošle Chameleona za M11+ a jen tak si procedí mezi zubama "no možná bych někam jel". Takže forma prostě je a snad i bude! Já si pak dávám dva pracovní krokovací pokusy v Chameleonoj, no je to dlouhý, je, ale aspoň mam zas na chvíli práci. Můžeme spokojeně domů.

úterý 8. prosince 2009

Drytooling Cup Bratislava 2009

Protože jsme kluci z Krkavky a ty háky už jsme v ruce párkrát drželi, řekli jsme si, že pojedeme ukázat klukům slovenskejm, jak že se to u nás leze. Bohužel se nakonec Šampon rozhoduje, že nepojede a to je škoda veliká. No nic, ja jsem rozhodnutej jet, Nikča stejně zdobí perníčky a balí se do světa a doma přece nebudu. V pátek navečer razim vlakem do Brna, kde přespím u Kuba, kterej se na tyhle pretěky chystá taky. On ráno jede se Zobanem a velkou nadějí Lukášem Pálkou, bohužel nemají (nokenec měli) místo a tak ja rano pokračuju ve vlakojízdě až do Blavy. Vše se odehrává na venkovní stěně u velkého obchodního centra Aupark. První dojem z cest je docela zděšení, samý kameny a umělý chyty...vlastně nevim co jsem čekal, dřívka s navrtanejma dírkama?...by byla asi nuda,co? Na Krkavce jsme spíš zvyklí na spárečky, dírky, hnízdečka, tady to vypadá na lišty na tření a kdo ví co ještě. Jsou tu namontovaný i prkna, do kterejch se může zakopávat mačkama, určitě fajn. Start závodu je trochu zdržen,ale to je normálka, slejzá se to sem jak šváby na pivo. Nakonec se sešlo 21 chlapů a 4holky a může se začít. My v kvalifikaci lezeme 4cesty, 2holčičí kde topy jsou povinností a 2už trochu drsnější, kde se bude lámat chleba o postup do finále. A opravdu, holčičí kvaldy jsou v pohodě, i když v té první si těma chytama nejsem uplně jistej, holt něco pro mě neznámýho. Přijde na řadu prvni chlapská kvalifikačka, už o něčem jiným a padá se po celé její délce. Já si tajně myslím na top. Posledních pár metrů se jde po 4chytech na hraně převisu, jen šuková záležitost. Už už si myslim,ze by to mohlo klapnout, vyfrčí mně levej cepín, právě ve chvíli kdy jsem chtěl nasedat na pravou ruku na dalším-předposledním chytu, tak nic. Nevim, kolik lidí postupuje do mnou vysněného finále, ale začínám se o něj bát. Ale blbost teď kalkulovat, je ještě jedna cesta, musim zabrat! V další cestě je v půlce nepříjemný místo, kde se človek nesmí zamotat do šuk, nesmí mu to smeknout z trochu nejistejch šutrů..to mam za sebou, trochu se hecnu zařváním a pokračuju. Sklepavací chyt s dírkou a pak už jen 4m v horizontálím prkně s dírkama, zas jen šuky, je tam topík a jsem rád. Kolem 3 odpoledne přijíždí tlupa pražáků v čele s Liborem a Luckou Hrozovými, dopoledne byli ještě na závodech v Novým Boru,teď už jsou tu a jdou si rychle odbejt kvalifikaci, což není problém pro Lucku, ani další její dvě kolegyně. Do finále chlapů jde 8kusů, já z 5.fleka, paráda, kdybych si to tak udržel i ve finále,bylo by to skvělý. Prohlídka cesty a musíme do izolace. Jsme tu 3 Češi, 2 Slováci a 3kucí z Rakouska. Finálovka je dlouho něco okolo 30m, hrůza. Začátek traverz po fakt hnusnejch kamenech, pak přešukovat 5m prkno a pak už se valí do vejšky, dlouhý tahy, docela unavující. Strop po navrtanejch dřevech, na konci visící trám na sklepnutí a pak už jen místní specialita...asi 7m po zavěšeným prknu, jen a jen šukama.
.....
Jdu po třech Rakušících jako čtvrtej na řadu. Ten traverz fakt humus, prkno beru sprintem abych se nestihl unavit a už se jde do výšky, nepříjemný, naštěstí cepíny držej ale už je to převis a holt natejká. Dovalim do spoďáku pod stropem, přehodim loket přes topůrko (rada od Lucky) a sklepávám. Ale jen levačku,bojim se natom měnit a moc mrdlat. Pak už dám jen dva kroky ve stropě a vypadávám z šuky,protože ji prostě neudržim. Super publikum který mě hnalo celou dobu je docela slyšet a je to pěknej pocit. Dole se dozvídám, že jsem dolezl zatim nejdál, což znamená jistý 5.místo. paráda. Po mně už jdou jen borci Zoban, Lukáš, Ďuro Švingál a Pepa Leško. Zoban se zasekne za prknem, nepříjemnej dlouhej krok do madla..váhá, zkouší,neví, nakonec to dynamicky uchvátí,ale asi ho to dost rozhodilo, už vypadá dost nejistě a za další asi 2chyty padá?To nečekal nikdo. Mě to posouvá na 4.fleka..to už je umístění jak ze snu, nechápu. Lukáš je silnej a vytrvalosti má haba, celou převislou stěnku šukuje, on vlatně furt šukuje a prošukoval se až těsně před top. Parádní podívaná, dav řval, já taky. Ďuro...no to byla exhibice, top, pak teda řila, že už taky nemohl. Poslední borec, místní dlouhá Pepi Leško musí valit, očekává se od něj top a to pak bude rozhodovat čas. Jde pěkně,jistě o to víc všichni nechápavě kroutí hlavou, když uplně nečekaně vylítne jeste pod stropem, velká smůla. Mě to však posouva na nepochopitelné a neuvěřitelné 3.místo!! Prostě jsem k tomu přišel jak slepej k houslím, tak to je. Pak už do naší cesty jde jen Lucka, která si to jde zkusit jako jen tak. Hroznej boj hned na začátku a pak nehorázně vytrvalostní průstup až pár metrů před top, krásná třešnička na dortu. Vyhlášení, stojim na bedně asi poprvé v životě, ani nevim jak se mam tvářit:-)
Následuje už jen svežení s Hrozovejma do Prahy, přespávačka a ráno dom, kde mě čeká hrdé oplacávání, jakej je to ten kluk šikula.

Ježiš..to je zas strašně dlouhý, omlouvam se,ale přepisovat se mit o nechce;)




VÝSLEDKY